FotonMag

Při koupi osvětlení se většina lidí zaměřuje na základní parametry jako je energetická efektivita, světelný tok vyjádřený v lumenech a teplota světla. Existují však i méně známé charakteristiky, mimo jiné index podání barev (color rendering index – CRI).

Když to zjednodušíme, CRI nám v podstatě na stupnici od 0 do 100 říká, jak věrně nám dané světlo umožňuje rozeznat barvy předmětů. Při hodnotě 0 R_a bychom nerozeznali modrou od zelené, kdežto hodnota 100 R_a (tj. přirozené světlo) umožňuje rozlišit třeba i jemné rozdíly mezi pruskou modří a modravým tyrkysem. Za pohodlnou hodnotu do domácnosti se považuje minimálně 80 R_a.

Pojďme se na paramatr CRI podívat blíže a začněme historicky od vláknových žárovek. Ty měly přirozeně 100 R_a, avšak kvůli nezměnitelné teplotě světla (cca 2800 K) skýtaly menší pole využití. Nedalo se při nich třeba malovat nebo míchat barvy, alespoň však byly příjemné k používání.

V roce 1938 představila velká americká firma General Electric Company (GE) první fluorescenční zářivky, které si pak v 50. letech získaly velkou popularitu. Oproti tehdejším vláknovým žárovkám totiž dokázaly dobře osvětlit celou místnost, nikoli jen relativně omezenou oblast.  Zářivky tehdy jako luminofor používaly halogenfosforečnan vápenatý. Výsledné bílé záření vytvářely tím, že kombinovaly modré a oranžové světlo – změnou jejich poměru se dala měnit výsledná teplota světla od 3000 K (teplá bílá) po 6500 K (studená denní bílá).

Srovnání efektivity a CRI u zářivek a LED

Podle dané teploty se pak CRI  zářivek pohybovala v rozmezí hodnot 60 až 70 R_a, což pro domácí ani pracovní použití není nijak příjemné. Zářivky navíc postrádaly některé složky červeného světla (jmenovitě R13 a R15), kvůli čemuž se v jejich svitu špatně „vyobrazovala“ přirozená barva pokožky. Proto jsme kdysi pod zářivkami vypadali tak zvláštně nezdravě.

V 70. letech přišel nizozemský Philips s velkou inovací. Jeho tzv. třípásmové zářivky kombinovaly několik luminoforů, kdy bylo výsledné bílé světlo tvořeno kombinací červeného, zeleného a modrého světla. Nejen že tím nizozemci zlepšili efektivitu zářivek zhruba 1,5krát na 100 lm/W, ale také zlepšili CRI na hodnoty 80 až 88 R_a. S dodatečným přidáním červených složek pak dokázaly špičkové modely přesáhnout i hranici 90 R_a. V té době také vznikl parametr CRI, tak jak jej známe dnes (s dodatečnými úpravami v 90. letech), stála za tím Mezinárodní komise pro osvětlování sídlící ve Vídni.

V tomto století jsme byli svědky rozšíření LED osvětlení. Výrobci se v rané fázi vývoje předháněli ve zdokonalování jeho efektivity, takže diody brzy překonaly i třípásmové zářivky – přitom však ale víceméně ignorovali parametr CRI, který dosahoval hodnot jen 70-80 R_a. Opět jsme se tak vrátili k tomu, že pod umělým osvětlením vypadaly lidské tváře jaksi hůř. Dnes už se ale naštěstí dají sehnat LED svítidla s vysokou energetickou efektivitou, která zároveň věnují pozornost indexu podání barev CRI.

Zdroje: nichia.co.jp, ledinside.com